Znáte takový ten pocit, kdy se ráno probudíte a všechno vám vadí? Nevíte proč, ale jste naštvaní už jen proto, že jste museli vstát z postele, že vůbec existujete. Každý zvuk, každý hovor, každé slovo, co vám někdo řekne, vás iritujete a vy jste nepříjemní. Zároveň vás ale štve a mrzí, že jste nepříjemní, protože víte, že ti lidé za to nemůžou.
Je to takový divný pocit. Kde se to vzalo? Proč? Odejde to? Můžu s tím něco dělat? sama na tyhle otázky hledám odpoveď pokaždé, kdy se takhle cítím. Naštěstí to není tak často, i když v současné situaci mnohem časteji, než bych si přála. Často to odejde stejně rychle jak to příjde a ve většině případů, co spánkem začne a spánkem i skončí. Naštěstí.
Nechci být negativní, nepříjemná, protivná, nemám to ráda a snažím se taková nebýt, hold ale každý den není posvícení a každý den není sluníčkový. A takový ty kecy, že si musím pustit pozitivní písničky, jít se projít a tak dále. Jo, to občas pomůže, ale ne, když jste ve stavu kdy vás čte úplně všechno. Nejlepší je jít spát a dělat že neexistujete a čekat, že to přejde. Ovšem ne vždycky to jde.
Znám, teď s miminkem po probdelych nocích o to víc ... Myslím, že si tyhle chvíle užije každý ať a miminkem nebo bez
OdpovědětVymazat